Všechno se dá zvládnout!
i život s atopickým ekzémem u malého dítěte, třeba ještě kojence.
Z počátku může vypadat tato diagnoza u našeho broučka, tragicky, ale pojd´me to vzít jako fakt, jako další schůdek na našem pomyslném stoupání vzůru životem. Může to být vyjádření citlivosti našeho dítěte , miminka k vnějšímu světu a to jak k jednotlivostem - jako je třeba prach, jídlo - jeho obsah,kvalita, či jako celku , nebo jeho reakce na rodinnou atmosféru, stress apod.
A hlavně nedělat brát to s lehkostí, jaksi to přišlo,tak to odejde, sice pomalu a ne tak uplně navždy, ale pokud budeme dodržovat jistá pravidla, nebudeme omezeni. Dítě to jako omezení brát nebude bude veselé a v pohodě. Naopak obohatí Vás to. s dítěte chudáčka, nelitovat, to mu nepomůže. Je to zkrátka tak Eliška má ekzém, pije to a jí tamto vše své, Tomášek zase své. Sice barevné obaly všech sušenek a bonbonu lakají ale nedá se nic dělat.
U nás to začalo zhruba před půl rokem, totální pád, kdy z naší úžasné hodné, veselé holčičky 11ti měsíční se za pár dnů stala uplakané miminko se zarudlou kůží, kdy se škrábala a drbala často až do krve.Byli jsme tedy hlavně já jako máma docela na dně, ale po tom co jsem se s tím jen tak nesmířila a vzala to jako součást naší rodiny se to postupně dalo ko kupy - cesta je trnitá ale uzdravit se dá NEBOJTE:)
První uklidnění pro mě bylo, dnes atopický ekzem má snad každé dítě...mi oznamili kamarádky, ano ale neco jiného je 5tileté, 4 leté dítě, kterému člověk leccos vysvětlí než mimi, které objevuje svět... ale i tak se to dá zvládnout. jen klidně a pomalu stoupat vzhůru s cílem nejvyšššímm. Ano nyní se naší Elišce ekzém tak zlepšil, že už i chronický strup na pravé ruce začíná ustupovat, jupí ... pokračuje v sekci "Můj příběh"
Nezapomeňte na individualitu
Odstup času dá za pravdu
Dát si práci - často mazat 5x při každém přebalování